Aktuality

Obstát před Bohem - 1. neděle adventní

Blíží se dny, kdy splním své sliby, čteme příslib Boží o 1. neděli adventní u proroka Jeremiáše (Jer 33,14-16). Bůh nás ujišťuje, že splní své sliby, které lidstvu dal. Cože nám to slíbil? K čemu se to zavázal? Parafrázovaně můžeme říci, že nám slíbil, že bude naším Bohem, nikoli naším bůžkem nebo modlou. Že vždy a za všech okolností bude pro nás skutečným, živým a pravým Bohem, Bohem uprostřed nás a pro nás. Nikdo na něm tento slib nevymáhal. Nikdo ho k tomu nenutil, vedla ho k tomu láska, kterou k nám choval a chová.

Slib, který nám dal, je vyjádřen ve smlouvě, kterou s člověkem uzavřel. Jak už to u smlouvy z její podstaty bývá, obě strany se k něčemu zavazují. O Božím závazku byla řeč výše. K čemu se zavázal člověk? A jak tento závazek plní, můžeme se ptát? A samozřejmě nevynecháme z toho tázání sami sebe, protože nám přece nejde o nějaké abstraktní úvahy, ale o to, co pro nás osobně toto všechno staré a dávné znamená ve žhavé současnosti. Člověk se zavázal, a každý pokřtěný na sebe tento závazek přijímá, že Bůh bude jeho Bohem se vším, co k tomu patří. To znamená dát Bohu přednost přede vším, co by se snažilo dostat v lidském životě na první místo a aspirovalo tak na místo náležející Bohu. Cokoli a kdokoli dosazené na první místo v našem životě kromě Boha nás musí nutně zklamat, omezovat a držet při zemi.

Evangelium první adventní neděle nechává Ježíše vyslovit tuto výzvu: obstát před Bohem. Obstát před někým, to je téma v lidském myšlení velmi přítomné. Politici se snaží obstát před voliči, žáci se snaží obstát před svými učiteli a naopak, podřízení před nadřízenými, děti před svými spolužáky atd. Někdy to v člověku vytváří velké napětí: obstát před lidmi. Obstát před přísnými soudy druhých, před soudy které možná vynášíme i my sami. Obstát sami před sebou a před svými soudy o sobě. Často býváme my lidé soudci nad sebou samými ze všech nejpřísnější a nezřídka sami sebe odsuzujeme a vyjadřujeme vůči sobě jasné NE. Lidská měřítka jsou často krutá a nemilosrdná.

Jak ale žít, abychom se líbili Bohu, jak o tom hovoří druhé čtení této neděle? (1 Sol 3,12 - 4,2) Svatý Pavel dává tuto odpověď: „Ať ve vás Pán rozhojňuje víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem“. Líbit se Bohu, obstát před Bohem tedy vyžaduje namísto odsuzování hojnou a stále rostoucí lásku k lidem. Lásku, která není jen abstraktně pociťovaná, ale kterou lidé zaznamenají, protože jim promění svět v místo, které je alespoň o malý kousíček lepší k životu. Víme, že to není snadné. Víme, jak těžké je lidi milovat, vždyť někdy je sotva dokážeme snášet, zvláště potom ty, kteří nejsou podle našich představ. Protože Bůh nás dobře zná a ví, co v nás je (dokonce lépe než my sami), nesleduje nás pouze se založenýma rukama, ale je ochoten nám pomáhat. Jinými slovy, poté, co splnil svou část závazku plynoucího ze smlouvy, ještě neváhá pomáhat nám, abychom splnili to, k čemu jsme se zavázali a z čeho býváme někdy hodně bezradní. Právě proto se církev o této neděli mimo jiné modlí: „Bože, posiluj naši vůli, ať se na setkání s ním připravíme“. Obstát před lidmi a před Bohem je veliký rozdíl. Kéž se nám tedy s jeho pomocí daří, abychom tu naši snahu obstát v životě obecně vzali za ten správný konec.

P. Tomáš Roule