Aktuality

Veselé Vánoce - 3. adventní týden

Už jste se také zamýšleli nad tím, proč se přeje, aby Vánoce byly veselé? Není to trochu málo? Není veselí něco dost povrchního? Člověka při slově veselý napadne třeba některý ze silvestrovských estrádních pořadů Československé televize v době normalizace. Veselý silvestrovský program, aby se masy pobavily.

Vyprávění fórů. O půlnoci pak přípitek šampaňským ale spíše šumivým vínem s názvem v azbuce, potom spousta chlebíčků se salátem, více než bylo zdrávo, potom bouchnout nějakou rachejtli a druhý den se probudit do nového roku před polednem, s bolavou hlavou a již dávno zapomenutými všemi krásnými (a marnými) novoročními předsevzetími. To opravdu s křesťanstvím, Vánocemi a duchovním rozměrem života nesouvisí. Než takhle veselé Vánoce, to raději žádné!

Podívejme se na texty 3. adventní neděle, abychom viděli zblízka, jak to je s tím veselím vlastně myšleno. V prvním čtení, které je z proroka Sofonjáše, čteme: „Jásej, siónská dcero, zaplesej Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem... Hospodin... je vítěz“. Kdyby biblický autor žil dneska, kam by asi sáhnul pro příměr, jak aspoň přiblížit, o jakou radost se jedná, že je člověk radostí málem bez sebe? Jsem v pokušení myslet třeba na záběry tváří lidí ve volebním štábu vítězné politické strany (nebo také hnutí), kteří právě sledují v televizi výsledky voleb. Jak znám Pána Ježíše a jeho podobenství, myslím, že by se toho přirovnání nebál. Jako každý příměr, i tento musí být správně pochopen; věřím, že laskavý čtenář pochopí, kam míří tato úvaha. Důvod k veselí a radosti v případě biblického čtení plyne z toho, že člověku dojde a on prožije a procítí, že „Hospodin je uprostřed tebe“ (Sof 3,14), což se v případě Kristova narození naplňuje více než doslovně: Bůh, Všemohoucí, se stal jedním z vás, je mezi vámi jako jeden z vás. Zná váš život důvěrně zevnitř a hluboce nade všechnu pochybnost ho chápe, dokonce více než vy. Je vám nepředstavitelně blízko. Kdybychom toto skutečně do hloubky promysleli a prožili, budeme štěstím bez sebe; to vlastně chce říci prorok Sofonjáš (Sof 3,14-18). A vědom si toho, sv. Pavel v druhém čtení této neděle vyzývá opakovaně: „Radujte se! [...] O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. (Flp 4,4-7) O tom hovoří evangelium o Janu Křtiteli, který všem, kteří ho chtějí slyšet, hlásá radostnou zvěst, tedy zprávu, ze které je možno mít skutečnou radost. (Kontrolní otázka: kdy jste měli naposled radost při sledování televizních novin?) 

Veselí, které se nám nabízí v prožitku křesťanských vánoc, je prožívané celým srdcem, můžeme říci celou naší bytostí, což je něco daleko hlubšího než silvestrovská televizní zábava. Tak to také shrnuje vstupní modlitba této neděle: „Dej nám milost, abychom se mohli radovat ze spásy“. Radovat se z toho, že můj život nezapadne v nicotě (i kdyby si nakrásně říkala třeba nirvána), ale že je nesmrtelný a Bohem ošetřený a zajištěný, jinými slovy spasený. V tomto smyslu ať jsou vaše blížící se Vánoce skutečně veselé!