Hořovice, kostel Nejsvětější Trojice

Klášterní chrám Nejsvětější Trojice v Hořovicích byl dokončen roku 1674. Stavitelem byl pravděpodobně Carlo Luragho (1615-1684). Mezi léty 1674 a 1684 byl chrám theatinský, později františkánský. Jednolodní kostel má loď valeně sklenutou s lunetami. Obdobně sklenutá kruchta stoojí na pilířích původně dřevěných, od roku 1710 zděných. Stejně klenutý je i presbytář, oddělený kamenným zábradlím a kovovou brankou z roku 1752. Z téže doby pochází i dlažba kostela. Biblické výjevy na stropě maloval Bedřich Vaníček (1885-1955) mezi léty 1915 a 1918. Hlavní barokní portál z roku 1674 je ozdoben kartuší se dvěma erby: dvojité lekno s hvězdou je erb Bernarda Ignáce Jana z Martinic (1614-1685), druhý se dvěma vinařskými noži patří jeho druhé manželce Zuzaně Polyxeně z Dietrichsteina. Hvězda v martinickém erbu je na památku jeho matky Marie Eusebie ze Šternberka (1584-1634), hraběnky z Martinic. Hlavní barokní oltář s obrazem Čtrnácti svatých pomocníků z roku 1711 od Františka Antonína Müllera ( 1693-1753) sem byl přenesen asi roku 1784 za zrušené kaple v Dražovce. Na severní straně lodi je oltář sv.Aloisie z poslední čtvrtiny 18.století a pod kruchtou obraz sv. Anny. Na jižní straně lodi  je oltář sv. Josefa s obrazy sv.sv.Josefa z 19.století a sv.Františka z první čtvrtiny 18.století. Na kúru jsou v barokní skříni dnes nefunkční Paštikovy varhany z roku 1914.  Tělo zakladatele kostela a kláštera Bernarda Ignáce Jana z Martinic, nejvyššího pražského purkrabího, královského místodržícího a nositele Řádu zlatého rouna, bylo pochováno v chrámu sv. Víta v Praze. Jeoho srdce bylo podle jeho přání rozděleno na tři díly: první odpočívá v Praze u theatinů, druhý ve Slaném u františkánu a třetí tamtéž u piaristů. Tím Martinic dokázal svou náklonnost k těmto řeholím. V bývalém františkánském klášteře v Hořovicích sídlí od roku 1950 Základní umělecká škola Josefa Slavíka.