Ticho - 1. neděle adventní

Archiv 2018 – 2. 12. 2018 | Praha

Žijeme v hlučném světě. Hluk není jen okolo nás, ale je často i v našem nitru. Valí se na nás starost za starostí a úkol za úkolem. Člověk ale někdy vyhledává hluk proto, aby neslyšel sám sebe. Aby vytěsnil otázky, které si klade, výčitky svědomí, případně opakovaný smutek v nitru nad tím, jak mu bylo ublíženo.

Uznejme ale, že si můžeme dopřávat trochu ticha okolo nás i v sobě. Není-li právě venku sníh, zkusme si aspoň vybavit chvíle, kdy sníh padal a zůstal ležet. V tu chvíli přichází zvláštní prožitek ticha. Jako by svět kolem nás ztichnul – a není to jen tím, že sníh některé hluky pohltí. Zkusme v tichu chvíli vydržet bez nervozity a ve vnitřním pokoji!

Ticho se týká také lidských vztahů. V tichu můžeme lépe vnímat, jak nás tyto vztahy mnohdy obdarovávají. A mohou se také ztišit nevole a výčitky vůči našim bližním, monology obviňování nebo bolestínských nářků, které sami v sobě zcela neúčelně vedeme.

Adventní věnec se v posledních desetiletích v naší zemi stal takřka nezbytnou součástí adventu v kostelích i domácnostech. Opatřeme si ho nebo si ho vyrobme. Můžeme jej chápat jako výmluvný symbol. Zeleň jehličí připomíná svěžest života. Kruh věnce nás nabádá, abychom nikoho v tomto čase pokud možno nevylučovali ze svého středu, ale abychom byli spolu. A světlo svící je v křesťanství znamením Krista vzkříšeného, jehož narození o Vánocích slavíme a bez něhož nemůže mít advent svůj plný smysl. Postupné rozsvěcování svící týden po týdnu může vyjadřovat plynutí našeho života, týden po týdnu a rok po roce, nebo naše postupné přibližování se Bohu. Dopřejme si tedy u adventního věnce chvíle tichého rozjímání, které projasní naše nitro.

P. Aleš Opatrný

---

Další aktuality