Čtvrtá adventní neděle - král David a Vánoce

20. 12. 2020 | Praha

Někdy kolem roku 1000 před Kristem se odehrála zvláštní věc. Krále Davida napadla zajímavá věc – a dostal k ní slovo od samotného Boha! 

V této době se Izraelité teprve pomalu usazují na novém území a z kočovníků se stávají rolníci. Král už bydlel v domě ze dřeva, zatímco většina jeho lidu ještě ve stanech. Mnoho věcí v tomto mladičkém státě ještě nefungovalo tak, jak jsme dnes zvyklí. Proto ještě Izraelité neměli ani chrám, kostel či prostě dům pro Hospodina.

Není divu, že Davida lákala představa postavit takový „chrám“. Ale Bůh to vidí jinak! V textu z Druhé knihy Samuelovy se v sedmé kapitole setkáváme s hříčkou se slovem „dům“. Objevuje se ve významu „dům Hospodinův“, ale také „dům Davidova rodu“. Jde o pojmenování „chrámu“, ale také celého rodu potomků krále Davida, a dokonce jako pojmenování celého národa („dům Izraelův“).

Bůh se krále ptá: „Ty mi chceš vystavět dům?“ A je to opravdu trochu směšné! Vystavět dům Bohu? Vždyť lidé nemohou nutit Boha k čemukoli, tedy ani k tomu, aby někde přebýval. Možná se zde odráží odvěká touha spoutat Boha, aby nás poslouchal a byl naším služebníkem. Známe to i z jiných životních okamžiků: kolik maminek v životě ochutnalo hořkost chvíle, kdy jejich úžasné maličké děti vyrostly a vydaly se samy do světa, už bez maminky a jejího dohledu…

Slovo Boží zahrnuje však více významů. Právem se ptáme, kde tedy Bůh přebývá? Z hlediska fyziky musíme pokorně přiznat, že Bůh není vůbec vázán na prostor a čas. V tomto významu je všude. Není závislý na člověku. Ale zvláštním způsobem „přebývá“ v lidech, kteří mu otevřou svůj život podobně, jako otevíráme dům pro hosty, aby vstoupili dovnitř a zůstali s námi.

V těchto dnech si připomínáme Ježíšovu matku Marii, protože tato mladičká dívenka pozvala a přijala Boha do svého života. A tento pokorný souhlas obyčejného děvčete z okraje židovské Palestiny má obrovský dopad. Vždyť Bůh v ní započal nový život. Teologie si příliš hlavu s biologickým popisem zázraku zrození Ježíše nelámala a docela jednoduše rozlouskla tento nesnadný oříšek pojmem „panenské početí“. Podstatným důsledkem tohoto zázraku se stal fakt narození Božího Syna.

Když Maria pozvala Boha do svého života, objevil se ještě jeden silný rozměr této události. Bůh přebývá mezi lidmi jako živý člověk! Král David tisíc let předtím obdržel zaslíbení, že i on bude tím, jehož rod ponese dál Bůh a člověk, Ježíš. A právě zde se to naplní!

Blížící se Vánoce jsou pramenem úžasu, gejzírem radosti nad bláznivým kouskem, který dobrý Bůh udělal pro záchranu nás lidí. Vždyť nekonečný Bůh se stal člověkem a přebýval mezi námi! A tento úžas a radost tak překrásně vystihuje každý betlém!

P. Michal Němeček

 

Když král už sídlil ve svém domě a Hospodin mu dopřál klid ode všech jeho okolních nepřátel, tu řekl král proroku Nátanovi: „Hleď, já sídlím v domě cedrovém, a Boží schrána sídlí pod stanovou houní.“

Ale té noci se stalo slovo Hospodinovo k Nátanovi: „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin: Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu Otcem a on mi bude synem. Tvůj dům a tvé království budou před tebou trvat navěky, tvůj trůn bude navěky upevněn.“

Bible, Druhá kniha Samuelova 7,1-2.5.12-14a.16 (http://www.biblenet.cz/app/b?book=Sam2&no=7)

---

Další aktuality