Chotěboř, kostel sv. Jakuba staršího

Dřevěný vyřezávaný betlém s asi padesáti postavami pocházející ze 30. let dvacátého století. K vidění je i vánočně vyzdobený kostel.

  Město Chotěboř - 8.500 obyvatel, 515 m nad mořem, ležící pod jihozápadním svahem Železných hor. Přesný rok položení základního kamene ke stavbě chrámu sv. Jakuba Staršího bohužel znám není. Z dochovaných písemných a hmotných pramenů víme, že na místě nynějšího chrámu již ve 12. století stála pozdně románská kaple sv. Jakuba Většího, s níž jsou spojené počátky Chotěboře. Tuto skutečnost dokládají i zbytky pozdně románského a raně gotického zdiva, které se nacházejí ve sbírkách Městského muzea Chotěboř. V roce 1265 majitel chotěbořského panství Smil z Lichtenburka věnoval kapli s pravidelně plynoucími finančními prostředky žďárskému cisterciáckému klášteru. Žďárští cisterciáci již v roce 1267 do Chotěboře vyslali 3 řádové bratry. V blízkosti kaple založili proboštství, jehož existenci schválil 16. 4. 1267 pražský biskup Jan III. z Dražic a 13. 5. 1268 potvrdil kardinál Quidon. Teprve v roce 1273 byl v místech nynějšího dvora u fary postaven malý klášter žďárských cisterciáků. Odtud pochází i název chotěbořské Klášterní ulice. Přítomnost a činnost žďárských cisterciáků se neomezovala pouze na správu kaple, ale byla přínosem vzdělanosti, duchovní podpory a péče o místní obyvatelstvo. To dokládá i zřízení chudobince, pozdějšího špitálu, uvnitř kláštera z podnětu majitelů chotěbořského panství bratrů Oldřicha a Raimunda z Lichtenburka, kteří v roce 1303 povolali opata žďárského cisterciáckého kláštera Arnolda na Lichnici a žádali o zřízení chudobince v Chotěboři. V 1. polovině 14. století žďárský klášter přestavěl kapli sv. Jakuba Většího na gotický farní kostel. Klášter zanikl během husitských válek, s největší pravděpodobností v roce 1421, kdy jej řeholníci opustili. Po husitských válkách zde katolickou církev vystřídali duchovní přijímající pod obojí. Během třicetileté války, po roce 1624 odcházejí z Chotěboře nekatoličtí kněží. V roce 1635 se ve městě na půl roku ubytoval Collaltův regiment, jehož vojáci při odchodu město zapálili. Vyhořela fara, kostel s věží a zvonicí, v níž se rozlily všechny zvony. Teprve v roce 1637 do opuštěné zdevastované chotěbořské farnosti byl ustanoven první katolický farář Petr Jindřich Hoffmann, zakladatel první matriky v Chotěboři. O opravách a dalších přestavbách kostela až do roku 1832 nemáme zprávy. Kostel byl poškozen i požáry v letech 1692, 1740, 1800 a 1832. V letech 1893 - 1895 prošel rozsáhlou pseudogotickou přestavbou podle plánu architekta Františka Schmoranze s ponecháním původní věže, severní strany hlavní lodi, presbytáře se sakristií, jižní stěny boční lodi s portálem. Přestavbu realizoval chotěbořský stavitel František Liška. Pseudogotický chrám sv. Jakuba Většího je dvoulodní. S hlavní lodí je postranní loď spojena třemi oblouky a jedním širším s presbytářem. Věž, přiléhající téměř k celé šířce lodi je čtyřboká. Má 3 patra. V 1. patře novogoticky sklenutá místnost z roku 1881, 2. a 3. patro má dřevěné stropy. Na západním průčelí a kolem věže je patrná přizdívka z roku 1882. Vybavení interiéru je rovněž pseudogotické. Chrámu vévodí hlavní oltář sv. Jakuba apoštola, věnovaný chotěbořskou občanskou záložnou, v pravé postranní lodi oltář Panny Marie, oltář Pána Krista na kříži, po levé straně hlavního oltáře kazatelna s obrazy evangelistů. U oltáře Panny Marie stojí cínová křtitelnice v podobě obráceného zvonu s reliéfy sv. Petra, sv. Pavla, sv. Jana a sv. Františka z roku 1524. S největší pravděpodobností ji zhotovil Ondřej Ptáček z Kutné Hory. Na postranním oltáři se nachází zasklený obraz Madony na plátně s nasazenými korunkami tepanými z pozlacené mosazi z 18. století. Ve vnitřní a vnější obvodové stěně kostela vsazena 6 kamenných renesančních náhrobků z konce 16. a počátku 17. století, náhrobek Jana Jiřího z Muhlesdorfu z roku 1789 a litá železná deska W. Frantzla z roku 1821. Kolem chrámu býval do roku 1854 hřbitov s barokní kostnicí se čtyřkruhovým půdorysem z 18. století v severovýchodním rohu, která byla zbourána po požáru v roce 1832. Kostel sdílel s Chotěboří přízeň i nepřízeň minulých dob, měnila se jeho tvář, ale zůstal domem modlitby. Je a zůstává dominantou architektonickou, ale především duchovní.